Mnohé ženy naříkají, že přiberou i ze vzduchu. Technicky vzato, je to nesmysl. Všechno, i to záhadné přibírání, má svou příčinu. Dokonce i tehdy, pokud se na vás kila lepí, ačkoli toho přes den sníte alespoň o polovinu méně než vaše kolegyně ze stejné váhové kategorie. Jedním z důvodů, které vůbec nemyslíme, je dojídání a pojídání.
Dojídání
- Když máme malé dítě, dojídáme po něm. Nesnědenou krupicovou kaši (megakalorickou pochoutku), protože nám je líto jen tak ji vyhodit. Když sedíme v restauraci, jíme a jíme, dokud je co, protože se ozývá naše ekonomické Já, takže nechceme nechat nic na talíři. Dobré hostitelky zas zvyknou doplácet na svůj perfekcionismus - při organizování oslavy toho raději připraví víc. A hádejte, kde skončí zbytky ...
- Sečteno a podtrženo, dojídáním překročíte denní doporučenou dávku kalorií bez toho, abyste si vůbec uvědomili, že jste něco jedli. Nešlo přece o seriózní chody, "jen" o dojedení zbytků!
Jak z toho ven?
- Při vaření si dejte si záležet na lepším odhadu porcí
- V restauraci požádejte o poloviční porci, pokud je to možné nebo si nechte půlku jídla zabalit
- Při chystání jednohubek pro hosty připravte co nejmenší. Velkých se dotkne málokdo, neboť jsou nepohodlné k jídlu
Pojídání
- Velmi podobné a stejně špatné jako dojídání. Pojídáme tehdy, když nám něco chybí (a jídlo to rozhodně není). Spíše psychické vyčerpání, řešení citového dilema nebo jen obyčejná nuda.
- Zde pomůže jediné - přelstít samu sebe. Při pojídání často nejde o chutě, ale o samotný akt jídla. Prostě POTŘEBUJEME cítit jídlo v ústech - chroupat, cucat, žvýkat a kousat. První pomocí jsou v takových případech bonbóny bez cukru, cereální tyčinky nebo (ideálně) nadrobno nakrájené kousky čerstvého ovoce nebo zeleniny. Bonboniéry a bramborové lupínky neprodleně vyhoďte z dosahu
zpět